úterý 21. června 2011

Úvod do hovnologie

Než se pustíme do složitějších bádání a zkoumání, uveďme zde pro začátek základní informace a popišme si vlastnosti našeho subjektu. I když tyto informace asi nebudou pro nikoho novinkou, musíme je zde sumarizovat a standardizovat, aby bylo možné postoupit dál.

Definice: Hovnem nazýváme exkrement, který vzniká z natrávené potravy. Jeho konečná podoba vzniká a hromadí se v tlustém střevě ( latinsky intestinum crassum ). Po shromáždění dostatečného množství sestupuje řitním kanálem ( canalis analis ) a je následně vyloučen konečníkem ( rectum ). Hovno může obsahovat určité části potravy, kterou nebylo možné z nějakých důvodů strávit. Množství a struktura těchto segmentů, společně s kondicí zažívacího traktu a dobou zde strávenou ovlivňuje výslednou strukturu hovna.

Tím přecházíme k další kapitole dnešního článku, ve které si dle určitých kritérií rozdělíme hovna do skupin.

Jako první a asi nejzákladnější dělení bych uvedl strukturu, chcete-li konzistenci. Pro lepší pochopení jednotlivých názvů jsou druhy seřazeny od nejtvrdších až po, no řekněme po velmi řídké.

·          
  • Kameňák – Nejtvrdší ze všech, bývá většinou poměrně velký a jeho vypuzení je náročné až bolestivé. Může mít až mírně uspokojující účinky, působí povzbudivě. V extrémních případech se může vzpříčit v záchodovém ohbí a způsobit komplikace při splachování.
  • Plastelína (králičí snůška) - Podobně jako kameňák se vyznačuje vysokou pevností. Rozdíl je ve velikosti a počtu. Vyskytuje se v případech, kdy vám připadá, že prostřelíte mísu. To je však spíše jen teoretická hypotéza a neexistují žádné záznamy, které by tuto skutečnost prokázali jako možnou.
  • Boban - Malý nenápadný tvárný bobek, který drží tvar, s průměrnou velikostí. Tento typ si oblíbila děvčata pro jeho bezproblémovost a rychlost. Sednete, zatlačíte, utřete a hotovo. Nevýhodou je, že je náchylný k zanechávání viditelných stop na míse.
  • Sapač - Větší než boban, o trochu měkčí. Stále drží tvar, nicméně jeho struktura není příliš pevná a často dochází k jeho přetržení ještě před úplným vytlačením. Špatně se utírá.
  • Bublák - Nepříjemná forma hovna. Je téměř tekoucí, obsahuje hovnovinu, která je však velmi zředěna. Tento typ je zrádný, přichází z nenadání, překvapí a špatně se zadržuje. Lehce zaměnitelný s potřebou flatulovat. V souvislosti se často používá výraz "bláto na hřišti".
  • Proud - Se vyskytuje spíše výjimečně, v případech nemoci, špatných stravovacích návyků či z přehřátí organismu. Konzistence naprosto srovnatelná s vodou, velké procento vody také obsahuje. Problémem je jeho frekvence, která je v porovnání s ostatními modely výrazně zvýšená.
         Tímto bych dnešní článek zakončil. V dalším se podíváme na barvy, které může hovno mít, na jejich souvislost se strukturou a návaznost na požitou stravu.